Nepřehlédněte!


BEZPLATNÉ PRÁVNÍ
PORADENSTVÍ
ZDE    

  • FOO
  • FOO
  • FOO

Novelu považuji za překombinovanou a nedo taženou

24. 07. 2020, Konkursní noviny

Hovoříme se soudním exekutorem z Přerova JUDr. Lukášem Jíchou

Poslanecká sněmovna projednává vládní novelu exekučního řádu a občanského soudního řádu, která počítá se zavedením takzvané teritoriality - místní příslušnosti exekutorů. Naposledy o novele jednal Ústavně-právní výbor Poslanecké sněmovny 10. června. Jednání bylo čistě procesní, o obsahu novely poslanci na zasedání nejednali. Výsledkem bylo přerušení projednávání novely ve všech načtených variantách včetně souvisejících pozměňovacích návrhů, respektive odložení jejího projednávání na září. V této souvislosti jsme se soudního exekutora z Přerova JUDr. Lukáše Jíchy zeptali:

* Co o této novele exekučního řádu a občanského soudního řádu soudíte?

Jedná se o nejrozsáhlejší novelu exekučního práva, která kdy byla předložena do Sněmovny. Obsahuje více změnových bodů, než má exekuční řád ustanovení. Z dnešního pohledu však návrh ustrnul v čase. Práce na něm začaly před řadou let, mezitím byl dvakrát vrácen Legislativní radou vlády k přepracování. Proto pracuje se stavem z let 2013 až 2015. Tehdy ale bylo zcela jiné prostředí. Byl přijat nový zákon o spotřebitelském úvěru, který značně omezil podmínky poskytování úvěrů a zakázal například rozhodčí doložky ve spotřebitelských věcech, omezil výši sankcí nebo některé nekalé praktiky při poskytování úvěrů. Významně se zmírnily podmínky pro vstup do oddlužení. Řada veřejnoprávních subjektů své pohledávky vymáhá sama, nikoli přes soudní exekutory. Všechny tyto změny vedly k tomu, že se dnes zahajuje nejméně exekucí od roku 2007 a počet osob s více exekucemi se nezvyšuje. Dokonce se ročně ukončí více exekucí, než je zahájeno. Novela na to už nereaguje, ale nadále pracuje návrhem na zavedení pravidla jeden dlužník – jeden exekutor, povinným zastavováním exekucí bez zohlednění podmínek, kdy není na místě exekuci zastavit a má běžet dál a v neposlední řadě byl do přechodných ustanovení vtělen zásadní návrh na zavedení místní příslušnosti exekutora pro ty povinné, kteří už nějakého exekutora mají. K tomu jsou načteny desítky pozměňovacích návrhů, včetně krajské místní příslušnosti s vyloučením výběru exekutora pro všechna řízení nebo jen pro situace, kdy je povinný spotřebitelem apod. Změny jsou nezanalyzované co do důsledků a spolu navzájem neprovázané. Takový předpis by v praxi přivodil zastavení exekucí, které by zcela jistě časem byly úspěšné a zahájení řízení, výběr exekutora nebo vůbec vedení řízení by se stalo neskutečně časově, administrativně i finančně náročným jak pro stát, tak pro exekutory samotné. Z obstrukcí by pak těžil dlužník a možná ani ten ne.

* Je vhodné zavedení exekutorské teritoriality? Proč je současný systém špatný?

Zavedení teritoriality v Č eské republice nepovažuji za vhodné. Byla by to katastrofa pro naši zemi a důvěru ve vymahatelnost práva. Model teritoriality, který je nejčastěji skloňován, představuje krajskou místní příslušnost exekutora s nemožností výběru exekutora věřitelem. Ukažte mi v Evropě zemi, kde takový model funguje. Jen na Slovensku, možná v jistých ohledech v Maďarsku, ale v obou zemích jen velmi krátce a s nejistými výsledky. Všude jinde, kde fungují soukromí soudní exekutoři, může být jeho územní příslušnost sice užší než celostátní, avšak věřitel má na vymezeném území vždy právo volby exekutora. Komise CE PEJ členským státům Rady Evropy doporučuje, aby všude tam, kde působí soukromí soudní exekutoři, byla mezi nimi přiměřená soutěž. Ale vraťme se k tomu Slovensku. Po prvotní euforii se ukazuje, že ani pro exekutory nejde o žádné terno. Pětina exekutorů skončila, nápad exekucí se propadl o dvě třetiny a všimněte si, že prezident Slovenské exekutorské komory stále více hovoří o tom, že exekuce exekutory dlouhodobě neuživí a volá po svěření jiné agendy. Exekutor bez exekucí? Jak trefné. Dnešní systém není špatný, jen prochází určitým cyklem, kdy se vyrovnáváme s minulostí, kdy dlužník byl nepřítelem společnosti a dnes tomu tak není. Ještě před několika lety byl přístup k úvěru otevřený pro každého, naopak přístup k oddlužení byl polootevřený. Čísla ale ukazují, že nových i starých exekucí ubývá a patologických dlužníků nepřibývá a jejich počet je víceméně stabilní. Zbývá se jen vypořádat s technikáliemi, jak odstanit exekuce, které jsou prokazatelně bezvýsledné a pro ty běžící zavést chráněný účet, který by vyřešil nejen souběh exekutorských exekucí, ale i souběh s exekucemi daňovými.

* V kuloárech se hovoří i o tom, že teritorialita je do značné míry soubojem uvnitř exekutorského stavu. Jaký je váš názor?

Ano, je to pravda. Motivem zavedení teritoriality není ochrana dlužníka, ale způsob, jak socializovat právo na zakázky. Dnešní počet exekutorů odpovídá stavu z roku 2012, kdy bylo ročně zahajováno dvakrát tolik exekucí co dnes. Počet nově zahajovaných exekucí se snížil na polovinu. Když k tomu přičteme růst provozních nákladů, mezd, přenos rozhodovací agendy ze soudů na exekutory, úbytek pravomocí, nové složitosti a natažení procesního řízení, nové prostředky obstrukce, snížení tarifu, nárůst počtu insolvencí, tak zjistíme, že rybník je vypuštěný a kapři umírají v bahně. a tak se v tom plácáme a hledáme viníka.
co mi velmi vadí, jsou nečisté fauly z řad zastánců teritoriality, kteří se neštítí argumentovat vymyšlenými příběhy a straší veřejnost. To poškozuje celý náš stav, kdy se na nás valí jedna regulace za druhou a podmínky pro výkon profese i váženost našeho povolání jsou rok od roku horší a horší. Přitom počet stížností účastníků, či dokonce prokázaných excesů exekutorů je nejnižší ze všech právnických profesí. Počet stížností se dlouhodobě drží na méně než jedné stížnosti na 1000 případů, korupci za 20 let nikdo neodhalil žádnou, tak se mluví o jakémsi potenciálu, a kárně odsouzených exekutorů je tak málo, že nemá smysl se o tom snad ani bavit.

* Novela by tedy měla pomoci zodpovědným dlužníkům, nepoškodit seriózní věřitele a pomoci i státu tím, že dlužníky dostaneme z šedé zóny. exekuce by také neměly dlužníkům nesmyslně komplikovat život tam, kde z prvotního drobného dluhu se stal závazek na celý život nafukováním příslušenství, poplatků či kumulací různých plateb. Souhlasíte?

Zčásti souhlasím, z části souhlasit nemohu. Novela by „měla“ pomoci poctivým dlužníkům, ale tak, jak je napsaná a jak vypadají pozměňovací návrhy, přivodí pravý opak. Princip jeden exekutor – jeden dlužník zkřížený s nějakou formou teritoriality neřeší ve vztahu k dlužníkům nic. exekuce se nezlevní, nezjednoduší, budou se kupit, ne vyřizovat. Povinné zastavování exekucí dopadne plošně na všechny exekuce jen z pohledu jejich stáří, ale vůbec nezohledňuje, z jakého důvodu exekuce nebyla skončena. Drtivá většina exekucí stojí na místě z důvodu nějaké překážky, ať už jde o běžící řízení o opravných prostředcích, návrzích na zastavení, obstrukce, přerušení z důvodu pozdějšího pořadí na srážkách ze mzdy nebo při prodeji nemovitosti, probíhající insolvenční či dědické řízení. Sveze se s tím obrovské množství exekucí, které jsou v pořádku a vedeny jsou po právu a v příštích letech by byly řádně vymoženy. Věřitel je ten, kdo je v právu. my se tu ale bavíme o nějakém novém právu dlužníka na to, aby proti němu exekuce nikdo nevedl, a už se ani neptáme, proč jsou vedeny. Příslušenství se nenafukuje, vzniká ze zákona, smlouvy a je v exekučního titulu přiznáno soudem nebo jiným orgánem spolu s původním nárokem. To, že narůstá, je důsledkem toho, že prodlení trvá dlouho. ano, i právo kdysi mohlo být přísné. Například, pokud jde o výši poplatku z prodlení u nájmů, ale to zase ošetřila novela insolvenčního zákona, která je pro insolvenční řízení prakticky zastropovala. Takže ty změny se dějí a právo na ně reaguje. V ovzduší se ale jako argumenty pro zavedení změn stále objevují věci často buď nikdy neexistující anebo dávno vyřešené jinými novelami. co mi chybí, je kvalitní úprava chráněného účtu. Jednoduchá věc, která by vyřešila víc než všechny teritoriality.

* Exekuční řád prošel od svého vzniku již více než padesáti úpravami. Jedná se nejspíše o nejvíce novelizovanou právní normu v České republice. Přitom projednávání tématu, kterým teritorialita nesporně je, se zákonodárci dlouho vyhýbali. Proč podle vás?

O teritorialitě se diskutuje už nějakých 12 let. Prvních 5 let se zavedení místní příslušnosti prosazovalo pod záštitou snížení cestovních nákladů. O excesech, multiexekucích, korupci nebo omezování soutěže v rámci okresů či krajů nebyla řeč. V menších teritoriích si měli být exekutoři nadále konkurujícími podnikateli. Po odpadnutí tématu cestovních nákladů v roce 2013 jejich zastropováním se argumentace změnila a našla si nového imaginárního nepřítele – soutěž a vícečetné exekuce. Nazývejme ale věci pravými jmény. Zákonodárci se tématu teritoriality nevyhýbali, ale opakovaně její zavedení odmítli. Tak tomu bylo v roce 2009, kdy se upustilo od jejího zapracování do střední novely exekučního řádu. V září 2012 Sněmovna nepřijala vrácený návrh Senátu na zavedení okresní místní příslušnosti se soutěží a stejně tak v uplynulém volebním období nedošlo k přijetí dvou návrhů na zavedení krajské místní příslušnosti s kolečkem, která je dnes synonymem pro exekutorskou teritorialitu. Těch důvodů bylo více. Předně volba exekutora věřitelem je podle Ústavního soudu jedním z pilířů, na nichž je exekuční řád vystavěn. Ministerstvo spravedlnosti ji vedle snížení vymahatelnosti odmítá hlavně proto, že by znamenala fakticky návrat před rok 2009, kdy se exekuční návrhy podávaly na soudy a ty odstraňovaly vady podání. Na to dnes nejsou soudy vybaveny. Ministerstvo si v roce 2015 dokonce nechalo na vliv teritoriality na vymahatelnost pohledávek zpracovat analýzu a výsledkem bylo zjištění, že by šlo o natolik významnou změnu, že by bylo nastaveno zcela nové uspořádání systému individuálního vymáhání pohledávek. I kdyby tedy de iure byla změna přijata novelou stávajícího zákona, de facto by muselo jít o zákon zcela nový, protože by byl změněn základní princip nastavení exekučního řízení. Dokonce se v ní psalo, že než zavádět místní příslušnost soukromých exekutorů, ať je raději stát zruší, a převede zpět pod soudy. Jenže převzetí agendy soudy myslitelné není. To bychom se vrátili před rok 2001 a zase bychom řešili, jak exekutory znovu zavést.
Navíc ty návrhy, které se ve Sněmovně objevily, byly vždy nějakým výstřelkem ať už jednotlivce nebo nějaké opoziční strany, která se nechala zlákat argumenty o zlých exekutorech a všeobjímajícím řešení, které přinese teritorialita. Nikdy nešlo o vládní, natož pak koaliční návrh, který by měl širokou podporu.
Naopak teritorialitu dlouhodobě odmítají profesionální politici s dvacetiletou praxí ve Sněmovně. Odmítl ji Úřad na ochranu hospodářské soutěže, Svaz Českých a moravských bytových družstev nebo Svaz měst a obcí. Z profesních organizací se k ní dlouhodobě odmítavě staví Svaz průmyslu a obchodu, Česká bankovní asociace, Asociace malých a středních podniků, Česká advokátní komora, Česká asociace věřitelů, Asociace inkasních agentur a takto bychom mohli pokračovat. Každopádně má více odpůrců než těch, kteří usilují o její zavedení.

* V současné době existují tři varianty, kterými je navrhováno zavedení rovnoměrného přidělování případů soudním exekutorům založeném na územním principu – takzvané teritoriality. Můžete je krátce popsat a okomentovat?

Vládní návrh v přechodných ustanoveních pracuje se sloučením principu jeden dlužník – jeden exekutor s okresní či krajskou teritorialitou pro dlužníky, kteří už nějakou exekuci mají, a napadne na ně nová. To by ale znamenalo, že vedle sebe budou existovat dva systémy pověřování – výběrový a přídělový a tím i dlužníci a věřitelé první a druhé kategorie. Pak tu jsou vzásadě totožné pozměňovací návrhy Pirátů a poslance Jana Farského, které pro nově zahájená řízení zavádějí krajskou teritorialitu s kolečkem bez možnosti volby věřitele. Povinný by mohl obstruovat námitkou nezákonnosti určení exekutora soudem nebo by mohl spekulovat na změnu místní příslušnosti soudu i exekutora tím, že se přestěhuje. Stará řízení by doběhla, avšak jen v případě, že na povinného nenapadne nová exekuce, pak by soud všechna řízení sloučil a pověřil vedením jediného exekutora a nově spojené řízení by běželo pod novým režimem. V řízeních by vznikl totální chaos a v rejstřících by se nikdo nevyznal, kdo aktuálně exekuci vede. Pak je tu návrh poslance Pavla Výborného nazvaný spotřebitelská teritorialita, který ve skutečnosti žádnou spotřebitelskou úpravou teritoriality není. Někde teritorialitu zavádí, někde nezavádí a nezohledňuje fakt, že jedna a táž osoba může v různých exekucích být spotřebitelem, v jiné exekuci podnikatelem s dluhem vůči jinému podnikateli, podnikatelem s dluhem vůči spotřebiteli, pak třeba pachatelem trestného činu, neplatičem výživného nebo občanem, který dluží občanovi tu nájem, tu peníze z půjčky, tu náhradu škody nebo bezdůvodné obohacení. Když to vše nakombinujete, tak zjistíte, že jde o v praxi neuchopitelné řešení. Posledním návrhem je tzv. veřejnoprávní teritorialita, která pracuje s teritorialitou v případech, kdy věřitelem je stát nebo jiný veřejnoprávní subjekt. Jakkoli by soukromí věřitelé měli zachovánu volbu, mám pochybnosti o tom, zda by tento model něco přinesl, když řada státních institucí namísto vlastního vymáhání vlastními silami raději využívá služeb exekutorů a pořádá výběrová řízení na výběr exekutora a stát na soutěži šetří veřejné prostředky, ať už jde o hrazení záloh nebo bezvýsledných exekucí. V situaci, kdy velká část dlužníků nebydlí na trvalém pobytu, počet nových exekucí na osobu se nezvyšuje, návrhy řízení nijak nezjednodušují, nezlevňují a neřeší problematiku komplexně s řešením souběhu exekutorských exekucí s exekucí daňovou a výkonem rozhodnutí je pro všechny návrhy společné, že jde o akvarijní legislativu bez pohledu na proveditelnost a následky takových změn v praxi. Navíc dnes s exekutorem, který pro oprávněného představuje reputační riziko, můžete dnes velmi rychle spolupráci ukončit. Naproti tomu teritoriální systém by dlužníkovi ani státu nepřinesl žádné výhody.

* Exekutorská komora ČR je vázána usnesením svého sněmu, který před lety teritorialitu doporučil. Nesouhlasí však s částí novely, která zavádí takzvaný princip „Sněhulák“. Ten by údajně vedl k vytvoření jen několika velkých exekutorských úřadů, protože služebně starší exekutoři s vysokým počtem v minulosti zahájených exekucí by získávali i nejvyšší počet nově zahájených exekucí. Můžete se k principu sněhulák vyjádřit?

Sněhulák je princip, kdy by všechny nově zahájené exekuce měl vést už jen jeden exekutor. Stará řízení by existovala vedle toho. Stejně tak by vedle toho nikdy nezmizely a nově napadaly daňové exekuce a výkony rozhodnutí. Administrativně je systém příliš složitý, pro oprávněného, exekutora a v konečném důsledku i povinného drahý, neboť vytváří náklady, které nakonec půjdou k úhradě dlužníkovi. Ten tak na změně nic neušetří a žádné lepší podmínky nezíská.

* Kontroverzní je i návrh na změnu plátce nákladů spojených se srážkou ze mzdy. Momentálně jsou hrazeny zaměstnavatelem. Ten už nyní má právo si tyto náklady uplatnit v probíhajícím exekučním řízení. Nově by ale měly jít na vrub dlužníka. Proč?

Jde o důsledek střetu desítky let starého způsobu provádění srážek ze mzdy, který zamrzl v čase a absence snahy provést jejich zjednodušení a elektronizaci. Není proto divu, že dřevní způsob provádění srážek a agenda kolem toho jsou na dnešní možnosti již drahé a administrativně náročné, a to i přesto, že účetní software běžně záložku elektronického výpočtu srážek ze mzdy obsahuje. Dle mého názoru je řešení v zavedení chráněného účtu a provádění srážek jeho prostřednictvím. Zaměstnavatel by dostal příkaz zasílat mzdu na chráněný účet a o nic víc by se už nestaral. Datová výměna ohledně pořadí exekucí, jejich zůstatků apod. by se elektronizovala mezi exekutorem a bankami.

* Další změnou je i návrh na povinné zálohy a zastavování exekucí z moci úřední. Nezasahují tyto návrhy už příliš do majetkových práv oprávněných? V čem takové návrhy pomohou věřitelům?

Návrhy mohou systém do budoucna odbřemenit o zjevně neúčelně zahajované nebo neúčelně exekuce, ale jsou hodně v plenkách a jejich přijetí v zatím předložené formě by přineslo více škody a nepořádku, než užitku. Namísto selekce exekuce na marné a ty, které výhled na úspěch mají, jen zjednodušeně věřitele zatěžuje náklady natolik vysokými, že ho od vymáhání odradí. Exekucí tak sice ubude, ale za cenu toho, že se nebudou vymáhat ani dobytné pohledávky anebo se budou vymáhat jen pohledávky od určité výše, třeba od 20 tisíc korun nahoru. A to není dobře. Povede to k protěžování neplatičů a zdražení služeb platícím zákazníkům.

* U odborné veřejnosti probíhá diskuse o vypovídací hodnotě různých statistik exekucí a jejich nejednotnosti, přičemž z nich vycházejí legislativní úpravy i sociální programy. Značná část politiků odůvodňuje různé návrhy, které jsou vstřícné vůči dlužníkům, a naopak méně vůči věřitelům, právě poptávkou veřejnosti. Přitom nedávný průzkum České asociace věřitelů ukázal, že tomu tak není. Co soudíte o vypovídací hodnotě různých statistik?

Věrohodnost dat Exekutorské komory ČR ověřil i nedávný audit dat. Je ale třeba si uvědomit, že původním záměrem zavedení Centrální evidence exekucí nikdy nebyla statistická služba, ale ochrana poctivé smluvní strany před neplatností smluv uzavíraných s osobou v exekuci. Komora proto může interpretovat jen ta data, která mají exekutoři podle zákona povinnost do evidence zadávat. U různých soukromých databází není znám zdroj, riziko jejich účelové tvorby a interpretace. Kupříkladu nás jedna agentura straší, že exekutoři jen na jistinách vymáhají 291 miliard. Přitom Exekutorská komora před čtyřmi lety uváděla, že to bylo 350 miliard. Kde se ztratily? Asi jsme je vymohli nebo jsme ty exekuce jinak ukončili. To ale šiřitele nezajímá.

* Přijetí takzvané oddlužovací novely insolvenčního zákona poměrně dobře ukázalo, jaká je realita a kolik předlužených lidí má o pomoc a řešení své situace skutečně zájem. A ten zájem není ani zdaleka takový, jak se očekávalo. Váš názor?

Ukázalo se, že exekuce v Č eské republice nejsou tak drsné, jak se obecně míní a že po zvýšení nezabavitelných částek při srážkách ze mzdy lze s příjmem v exekuci vyžít lépe než po srážkách v insolvenci. Sjednocení hladin by ale nebylo na místě. U exekuce se počítá s tím, že má trvat tak dlouho, dokud dlužník své dluhy zcela nesplatí. Proto by tam měl zůstat motivační prvek, aby měl důvod pracovat. Naproti tomu v případě konkursu jde o likvidační způsob zpeněžení majetku dlužníka, který nestojí na srážkách ze mzdy a po prodeji majetku končí, i když by srážky chodily. V oddlužení jsou zase délka řízení i uspokojení věřitelů omezeny časem. Pokud má oddlužení trvat jen 5 let nebo v brzké době už jen 3 roky, pak nejde současně zvedat nezabavitelné částky a zkracovat délku řízení. To už by věřitelé nedostali nic. Řada osob žije z nezabavitelných příjmů, ty v exekuci odvádět nemusí. V insolvenci by i z nich musel dlužník něco platit. V insolvenčním řízení má dlužník navíc řadu povinností vůči soudu, věřitelům a insolvenčnímu správci. V exekuci ty povinnosti nemá. Pokud se dlužník svobodně rozhodl zůstat nadále v exekuci, dokud dluhy nesplatí, tak je to jeho právo, které mu společnost vnucovat nemůže.

* Veřejnosti jsou také předkládány příběhy lidí, kteří se údajně zcela nevinně ocitli v dluhové pasti a je potřeba těmto lidem pomáhat. Naproti tomu na příběhy věřitelů, kteří utrpěli újmu kvůli tomu, že jim někdo dluží, lze narazit jen občas. Přitom věřitelé mohou být i matky samoživitelky, řemeslnící, kterým zákazník nezaplatil za odvedenou práci, zaměstnanci, kteří nedostali od zaměstnavatele výplatu...

Máte pravdu, že mediální zrcadlo je namířeno příliš jednostranně. Osobně ale cítím, že je to i vina věřitelů. Věřitelé se často bojí svůj příběh před kamerou vylíčit, protože se bojí msty ze strany dlužníka anebo se stydí za to, že někomu naletěli, a ví, že jim nikdo nepomůže. Takže se se o svá práva ani tak moc neperou. Je to škoda, protože vyváženost mediálního obrazu je důležitá pro další legislativní vývoj. Dlužník se snaží svůj příběh udat každému, kdo mu slíbí zastání, přitom se nebojí ho náležitě přibarvit a přidat mu na zajímavosti. Exekutor je v médiích snadný cíl, protože má povinnost mlčenlivosti a skutečný průběh exekuce vylíčit nemůže. Naproti tomu ve stížnostní agendě, kde povinnost mlčenlivosti vůči dohledovým orgánům nemáme, po předložení videozáznamu a spisového materiálu dávají dohledové orgány za pravdu nám, že se stěžovatelem uvedené jednání nikdy nestalo a exekuce probíhá řádně.

* Dá se také říci, že role soudních exekutorů je dnes dost rozporuplná. Na jedné straně se o nich hovoří jako o státních úřednících, na straně druhé je Ústavní soud definuje jako podnikatele. Je to trochu schizofrenní postavení, nemyslíte?

Máte pravdu, ale tak tomu bylo od počátku. Bohužel se to vnímání postavení exekutora používá značně selektivně a účelově. Kde má mít exekutor nějakou povinnost, pak ji má snášet a nejlépe zadarmo, protože je orgán veřejné moci. Stát na nás přenáší jednu povinnost za druhou a neptá se, z čeho její plnění zaplatíme. Neptá se, kde vezmeme peníze na to, abychom mohli zaměstnávat zkušené a kvalitní zaměstnance, abychom mohli agendu vykonávat řádně a včas. Naproti tomu tam, kde je exekutor v pozici, že je podnikatelem, tak je mu řečeno, že nic nedostane, protože je to jeho podnikatelské riziko. Naší profesi by ze všeho nejlépe pomohlo, kdyby z exekučního řádu zmizel pojem „exekutorský úřad“ a nahradil se termínem „exekuční kancelář.“ Pak by bylo jasné, že každý exekutor jede za své a že v případě, kdy má mít nárok na náklady exekuce, pak se rozhoduje o nároku soukromé osoby, ne státního úředníka, který si může dovolit dostat v procesu nezaplaceno, protože celý aparát se platí ze státního rozpočtu. Výrazně by to napomohlo právní jistotě uchazečů o dnes neobsazené exekutorské úřady, nad kterými visí riziko hrazení závazků z exekuční činnosti i za předchozího exekutora, přestože taková odpovědnost ze zákona nevyplývá.

* Neměl by stát převzít svůj díl odpovědnosti za to, že nebyl schopen legislativně ošetřit postupy, při nichž v minulosti docházelo k různým excesům, a nepřenášet jejich důsledky pouze na věřitele, respektive exekutory?

Zcela jistě ano. Problematika rozhodčích doložek, špatné nastavení vyhlášky č. 484/2000 Sb. a její následné zneužití, selhání při regulaci poskytování spotřebitelských úvěrů, nastavení výše poplatku z prodlení, otázka zpětného posuzování úvěruschopnosti klienta nebo pochybení v nalézacím řízení jsou zcela jistě ty případy, kdy by stát měl chlapsky převzít zodpovědnost, říct jak to bude a odškodnit ty, kteří jsou na procesu zúčastněni, přičemž by neměl dávat ruce pryč ani od exekutora jako administrátora řízení. Když se něco takového stane v insolvenčním řízení a dojde k jeho zastavení, tak náklady insolvenčního správce hradí stát.

Současný systém funguje s a exekucí ubývá JUDr. Lukáš Jícha: "Všude tam, kde působí soukromí soudní exekutoři, má mít věřitel právo volby exekutora,“ říká Lukáš Jícha.

Volba exekutora věřitelem v Evropě převažuje Potřebujeme zavést chráněný účet Společenskou poptávkou je odstranění zátěže zaměstnavatelů

Sněhulák není životaschopný model Exekutor je podnikatelem a mělo by to tak zůstat

Stát měl chlapsky převzít zodpovědnost

Přejít na hlavní stránku Zobrazit desktop verzi