Nepřehlédněte!


BEZPLATNÉ PRÁVNÍ
PORADENSTVÍ
ZDE    

  • FOO
  • FOO
  • FOO

Hromadné žaloby vstupují do třetího ročníku

10. 1. 2020, Právní rádce, str. 6, Téma, Alžběta Vejvodová

Ve druhé polovině ledna chce ministerstvo spravedlnosti předložit návrh zákona o hromadném řízení. Tomu se věnovala i prosincová konference magazínu Právní rádce.

Rok 2020 bude rokem hromadných žalob. Návrh zákona, který je má v Česku po vzoru západních zemí zavést, vzniká už přes dva roky a provází ho odborná i mediální debata o rizicích jeho možného zneužití. Ministerstvo návrh už třikrát přepracovalo, teď ještě zapracovává poslední podněty, které vzešly z Legislativní rady vlády. Ta návrh schválila v polovině pro since. Očekává se ovšem, že další bitvu o legislativní novinku bude muset resort svést v parlamentu.

Hromadné žaloby by měly dopadnout především na nepoctivé podnikatele, kteří využívají toho, že se o malé částky lidem nevyplatí soudit. „Je velmi jednoduché postupně obírat spotřebitele. Lidem se zdá zbytečně složité nechávat si kvůli stokoruně zpracovávat individuální žalobu, pak ji někam nést a soudit se o ni,“ vysvětluje náměstek ministryně spravedlnosti Michal Franěk. Pro nepoctivého podnikatele ale může jít o velký zisk. Když totiž o stokorunu připraví milion lidí, získá sto milionů korun.

Podle Jana Balarina, advokáta a člena odborné pracovní skupiny, která se na vzniku návrhu podílela, si zavedení hromadných žalob vynutily společenské změny. Korporace už totiž podle něj nepřistupují k zákazníkům individuálně, ale dívají se na ně masovým pohledem. „Tomu se na jedné straně přizpůsobuje hmotné právo, spotřebitelská problematika, ochrana slabší strany. Ale musí se tomu přizpůsobit i procesní právo. Jinak máme deicit, který nejde zhojit,“ upozorňuje.

Avšak tak, jak ministerstvo spravedlnosti návrh napsalo, by spotřebitelské spory měly být jen jedním ze střípků mozaiky případů, v nichž bude moci skupina poškozených hájit svá práva společně. Důvodová zpráva výslovně zmiňuje také spory v oblasti životního prostředí a též v oblasti pracovního práva a práva hospodářské soutěže. Široké využití by ale mohly hromadné žaloby najít také ve sporech v energetice. Podle právníků by se tak tímto způsobem mohli soudit například vlastníci solárních elektráren s distributory elektřiny. Hromadná žaloba by jim umožnila sdružit síly a oproti individuálním sporům ušetřit.

„Jeden podnikatel zažaluje hromadnou žalobou distributora o 300 milionů ušlého zisku. Dalších devět připojí nárok ve stejné výši. Namísto pěti procent z žalované částky zaplatí jednorázový soudní poplatek 30 tisíc korun a za tuto cenu vedou spor za tři miliardy korun,“ uvádí modelový příklad partner advokátní kanceláře Eversheds Sutherland Jan Krampera.

I v byznysových sporech mají hromadné žaloby podle představ ministerstva sloužit k ochraně slabší strany. Avšak otázkou je, jestli je to vůbec potřeba a zda je irmy budou chtít využívat. Hromadné žaloby i pro obchodní spory zvedlo v roce 2010 například Polsko. Zatím se tam ale příliš nevyužívají. Za první devět let účinnosti tamního zákona jich soudy přijaly devět. Polovinu z nich pak zamítly. Oproti tomu v ostatních civilních sporech jich bylo podáno přes 260. Přiškrcený opt-out

Zatím poslední veřejnou verzi návrhu tuzemské ministerstvo představilo na přelomu listopadu a prosince. Oproti předchozím variantám doznala zásadních změn. Resort v ní například omezil využití takzvaného opt-outu neboli odhlašovací varianty řízení, v rámci níž má hromadná žaloba chránit všechny potenciální poškozené, aniž by předem vyjádřili vůli se k ní připojit. Podávat žaloby v odhlašovacím režimu by tak mělo být možné pouze v případech, v nichž jde o nízké částky do tří tisíc korun na jednoho poškozeného. O vyšší nároky by se museli poškození přihlašovat výslovně.

Avšak ani v odhlašovacím režimu by žalobce nemohl žalobu podat zcela bez jejich vědomí. Zatím poslední zveřejněná verze návrhu, tedy ta, kterou v prosinci projednala Legislativní rada vlády, počítá s tím, že by při podání žaloby musel soudu doložit písemné potvrzení stovky dalších lidí, že i jim žalovaný způsobil škodu. Výjimku by měly pouze spotřebitelské neziskové organizace zapsané na seznamu Evropské komise, které by podpisy shánět nemusely.

Za snahu prosadit odhlašovací režim ministerstvo spravedlnosti čelilo ostré kritice. „Tento systém omezuje lidskou svobodu, neboť ochranu spotřebiteli nenabízí, ale vnucuje,“ uvedl například Petr Lavický z Právnické fakulty Masarykovy univerzity, který stojí včele rekodiikační komise k civilnímu řádu soudnímu. A ani omezená varianta obavy zatím neuklidnila. „Je otázka, jestli jsme si na malé nároky, malé vrabce nevykonstruovali hromadnou žalobu jako zbraň hromadného ničení,“ uvedl Petr Smolík z Právnické fakulty Karlovy Univerzity. „Spravedlnost a právo náleží pouze bdělým,“ zdůrazňuje soudce Ústavního soudu Jaromír Jirsa.

Hromadné procesy nemají být byznys

Avšak zatímco odhlašovacího režimu se ministerstvo spravedlnosti úplně vzdát nechce, jinde ze svých ambicí slevilo výrazněji. Ve verzi návrhu, kterou poslalo v prosinci do Legislativní rady vlády, tak například omezilo možnost soudu nařídit žalované straně zpřístupnit důkazy, kterými disponuje pouze ona. Tento nástroj, který má usnadnit žalobcům práci s dokazováním, má být nově možné použit pouze ve sporech, kde bude žalobcem nezisková organizace.

A pokud půjde o informace, které chrání například obchodní nebo bankovní tajemství, stanovuje návrh ještě další limity. „Soud může stanovit důvěryhodnou třetí osobu, která se se zpřístupněnými dokumenty seznámí a vypracuje z nich výtah, který potom poslouží před soudem jako důkaz,“ vysvětluje advokát Allen & Overy Robert Pavlů.

Ministerstvo také slevilo z komerčního principu, který hromadným žalobám původně dalo do vínku. Ten měl zajistit dostatek zájemců, kteří budou chtít tímto způsobem hájit práva spotřebitelů. Prosincová verze návrhu už ale výslovně nepočítá s takzvaným správcem skupiny, který by hromadnou žalobu za poškozené podával. Tím mohla být podle původního návrhu jakákoliv osoba akreditovaná u ministerstva spravedlnosti. Mezi hlavní podmínky pro získání akreditace měly patřit bezúhonnost a vysokoškolské vzdělání v oboru práva nebo ekonomie. U právnických osob pak navíc transparentní vlastnická struktura. V odborných kruzích se s ohledem na to předpokládalo, že by o akreditaci usilovaly zejména neziskové organizace a advokátní kanceláře.

Právě advokátní kanceláře ale z podávání hromadných žalob ministerstvo nyní vyloučilo. Nově je bude moci podat pouze sám poškozený nebo nezisková organizace. Resort tím reaguje na kritiku, že by se hromadné žaloby mohly stát lukrativním byznysem zejména pro advokáty nebo pro společnosti specializující se na inancování soudních sporů, jako je například LitFin. Ten inancuje mimo jiné spor, v němž se obchodníci domáhají odškodnění kvůli údajně nezákonným poplatkům účtovaným karetními společnostmi Mastercard a Visa.

„Investorský princip byl tím nejčastějším terčem, do kterého se kritici návrhu strefovali. A protože to jde konstruovat jinak, rozhodli jsme se od něj upustit. Nechtěli jsme, aby zákon měl od začátku negativní image,“ vysvětluje náměstek Michal Franěk.

Obavy ale v odborných kruzích panují i z možného zneužití hromadných žalob skrze neziskové organizace. V tuzemsku podle údajů Českého statistického úřadu působí na 140 tisíc neziskových organizací a nepatří mezi ně zdaleka jen ty, které hájí práva spotřebitelů, zabývají se ochranou životního prostředí nebo sociální prací. Metodika úřadu mezi ně řadí například i odborové organizace nebo profesní sdružení a komory. Ani ty totiž zpravidla nerozdělují zisk mezi své vlastníky, ale investují ho zpět do své činnosti, což je klíčovou charakteristikou neziskové organizace.

Navíc „komerční“ složku ministerstvo v návrhu částečně nechalo. Pokud bude hromadná žaloba úspěšná, má získat žalobce, který ji podal a který po celou dobu řízení reprezentoval u soudu celou skupinu poškozených, obstarával důkazy a vyřizoval podněty členů skupiny, odměnu. Ta může dosáhnout až 25 procent vysouzeného nároku. O její přesné výši rozhodne soud.

Ministerstvo toto rozhodnutí vysvětluje tím, že spotřebitelské neziskové organizace nejsou v Česku tak silné jako třeba v Německu nebo v Nizozemsku, aby si mohly dovolit náklady na hromadné procesy dlouhodobě platit ze svého. „Prostřednictvím soudem schválené odměny by spotřebitelé zpětně přispěli na řízení a do budoucna by tak neziskový sektor mohl generovat peníze, které by mohl použít na další hromadné žaloby,“ vysvětluje vedoucí oddělení civilního práva procesního ministerstva Anežka Janoušková.

Avšak k přehodnocení 25procentní odměny už například vyzval poslanec a místopředseda Ústavně právního výboru sněmovny Jan Chvojka a v rozhovoru pro Právního rádce před jejími riziky varuje i místopředseda advokátní komory Robert Němec.
Ministerstvo dělá další úpravy – i věcné Vzdát se úplně odhlašovacího režimu ani odměny pro žalobce ministerstvo přesto nehodlá. Nicméně dílčí úpravy v návrhu nyní ještě dělá. Jde hlavně o reakci na připomínky, které v prosinci vznesla na svém jednání o návrhu Legislativní rada vlády. „Rozhodli jsme se akceptovat všechny návrhy týkající se formulačních nejasností a některých legislativnětechnických návazností. Dále padlo i několik podnětů požadujících sladění zákona s občanským soudním řádem. I tyto změny zapracujeme,“ upřesňuje Janoušková. Půjde podle ní především o úpravy typu, že je potřeba do jednotlivých paragrafů výslovně doplnit, zda se týkají přihlašovacího, nebo odhlašovacího režimu.

Avšak připouští i drobné věcné změny. Ministerstvo chce například v návrhu jednoznačně vyloučit, aby žalobu jménem poškozených mohl podat někdo, kdo pohledávku či nárok koupil. Na podnět advokátních kanceláří tak chce zabránit podávání spekulativních žalob. Kvůli obavám z účelově podávaných žalob pak resort také zvažuje, že by předepsal povinnost přiložit k žalobě určitý počet podpisů poškozených i spotřebitelským neziskovkám.

Na podnět Legislativní rády vlády dále chce ministerstvo z návrhu vypustit také možnost členů skupiny odvolat žalobce, který jedná jejich jménem a který může například podat odvolání. Právě nejistota kolem toho, zda bude řízení pokračovat, nebo skončí po vynesení prvního rozsudku, vedla ministerstvo k tomu, že se rozhodlo připomínce rady vyhovět. „Po dobu odvolání žalobce by byla odložena účinnost soudního rozhodnutí. Žalovaný by byl příliš dlouho v nejistotě, zda nový žalobce podá odvolání,“ vysvětluje Anežka Janoušková.

Další přepisování hrozí ve sněmovně

Finálně upravený návrh plánuje ministerstvo představit a předložit vládě v druhé polovině ledna. Pokud dál schvalování poběží bez problémů, mohli by ho podle odhadu resortu zákonodárci deinitivně schválit nejdéle v polovině příštího roku. Pak ještě poběží roční lhůta, během níž bude ministerstvo připravovat rejstřík, v němž budou soudy probíhající hromadné žaloby zveřejňovat. Lidé a irmy by tak měli získat možnost bránit se kolektivně zhruba v polovině roku 2022.

Jenže jak už naznačují někteří politici, mohl by zákon v Poslanecké sněmovně narazit nebo přinejmenším doznat zásadních změn. „Kdyby se řeklo jen spotřebitelé, jen majetková újma, jen opt-in, tak to je varianta, která má šanci získat souhlas Poslanecké sněmovny. Jen tato varianta má šanci projít do konce volebního období,“ tvrdí poslanec a předseda Ústavně právního výboru Marek Benda.

I on sám chce ve sněmovně prosazovat co nejužší využití hromadných žalob. Novinku by si podle něj mělo Česko nejprve opatrně vyzkoušet a teprve pak uvažovat o jejím eventuálním rozšíření. „Ze Spojených států mám z fungování hromadných žalob velmi smíšené pocity, a proto říkám, jestli chceme něco nového zkoušet, tak to vždycky zkoušejme v té minimalistické variantě, nemusíme rovnou udělat v právu revoluci,“ míní Benda.

K opatrnosti při zavádění hromadných žalob nabádá i poslankyně a členka sněmovního podvýboru pro justici Helena Válková. „Optikou ochrany lidských práv, optikou ochrany poškozených, kteří by mohli proitovat z tohoto nového institutu, je pro ně lepší počkat, až bude justice v lepší kondici, až budeme mít lepší mantinely, ve kterých se budeme muset pohybovat,“ upozorňuje.

A místopředseda Ústavně právního výboru Poslanecké sněmovny Jan Chvojka zase navrhuje další omezení investorského principu hromadného řízení. „Je k uvážení, jestli by žalobce neměl být koncipován jako úřední osoba, něco jako ombudsman pro hromadné žaloby, který by neměl žádnou motivaci na výsledku řízení, ale měl by právní vzdělání,“ uvádí.

Takový režim podávání hromadných žalob se používá ve Finsku a v některých případech také ve Švédsku. Takzvané žaloby ve věci veřejného zájmu tam podávají státem zřízené instituce - spotřebitelský ombudsman a agentura na ochranu životního prostředí.

V odborných právních kruzích se naopak objevují obavy z toho, aby se poslanci v rámci pozměňovacích návrhů nepokusili zvýšit třítisícový limit, který ministerstvo stanovilo pro odhlašovací řízení. To by opět prohloubilo obavy ze zneužití hromadného řízení.

Je tak jasné, že při schvalování zákona v parlamentu bude muset ministerstvo znovu bojovat o základní parametry návrhu. A je otázkou, zda se mu vůbec podaří přesvědčit zákonodárce o tom, že mají jeho předlohu podpořit.

I v byznysových sporech mají hromadné žaloby podle představ ministerstva sloužit k ochraně slabší strany. Avšak otázkou je, jestli je to vůbec potřeba a zda je firmy budou chtít využívat. Například v Polsku jich za první devět let účinnosti tamního zákona soudy přijaly jen devět. Podávat žaloby v odhlašovacím režimu by mělo být možné pouze v případech, v nichž jde o nízké částky do tří tisíc korun na jednoho poškozeného. O vyšší nároky by se museli poškození přihlašovat výslovně. Pokud bude hromadná žaloba úspěšná, má získat žalobce, který ji podal, odměnu. Ta může dosáhnout až 25 procent vysouzeného nároku.


 
O autorovi: Alžběta Vejvodová mailto: alzbeta.vejvodova@economia.cz
 

Přejít na hlavní stránku Zobrazit desktop verzi